Básnická sbírka „Mafián a Stromboli“,
Moje básnická sbírka „Mafián a Stromboli“, vychází po hodně dlouhé době, tedy více než po třiceti letech od doby, kdy byly básně sepsané. Je tomu proto, že až relativně nedávno jsem našel čas a odvahu, podívat se do materiálů z mládí, čítajících několik sešitů a spoustu popsaných papírů. Vše bylo naškrábáno psacím písmem, které jsem po sobě málem ani nedokázal přečíst.
Začal jsem se texty zabývat. Hlavně přepisovat je do počítače a kupodivu jsem zjistil, že pro mě osobně mají silnou vypovídající hodnotu, vyjadřující autentickou atmosféru doby, kdy vznikly. Tenkrát jsem byl studentem pedagogické fakulty v Ústí nad Labem a později pražské Umprum (1988 – 1994). Jde tedy o přelomové období plné změn zapříčiněných Sametovou revolucí. Byl jsem jedním z revolučních studentů a tento čas jsem proto prožíval s maximální intenzitou, která se podle mého názoru do básní otiskla.
Grafická úprava knihy – Jan Brož
Ilustrace – Jiří Černický
Silně jsem tehdy vnímal divokou a rozkladnou devastaci společnosti a přírody zatížené nejen komunistickým režimem, ale také chemickým průmyslem a těžbou uhlí. To se projevovalo v jakémsi futuristickém úniku do paralelních světů krystalizujících představami jurodivého vizionáře, jakéhosi bláhového hrdiny, jenž se utopicky pokouší vyvést ignorantské obyvatele zpustošené krajiny pryč do světa svých vysněných světů. Je jasné, že jeho boj musel být marný, ale skoro neznatelnou jiskřičkou naděje je ta energie, ze které i v době, kdy se zdá, že už poezie nikoho nezajímá, prská vitalita nadšení sytící plíživou změnu.
O BÁSNÍCH JIŘÍHO ČERNICKÉHO
Viktor Pivovarov
Jen velmi naivní lidé nevěří tomu, že múzy skutečně existují. Sbírka básní Jiřího Černického je přímým důkazem jejich reálné existence. Během převratných měsíců Sametové revoluce vletěla jedna oknem ke třiadvacetiletému studentovi umělecké školy a nadiktovala mu celý sešit básní. Proč si vybrala právě jeho a ne nějakého zkušeného básníka? A ještě navíc ne v Praze, kde se odehrávaly nejdůležitější revoluční události, ale v nějakém zapadákově, v Ústí nad Labem, dobrém leda tak k natáčení ponurého detektivního seriálu. Co na to říct – múzy si poletují, kudy chtějí! A kdy chtějí. Tahle nadiktovala začínajícímu umělci spoustu básní a odletěla. Tím to skončilo! Zdá se, že víckrát nepřiletěla. Pokud přiletěla, byla to zase nějaká jiná múza.
Básně, které u sebe autor po letech objevil, jsou podle mého hlubokého přesvědčení opravdovou událostí. A to hned z několika důvodů. Bezesporu nabízejí klíč k porozumění výtvarnému dílu Černického. Díky nim je možné hlouběji a přesněji pochopit jeho obrazy a instalace. Ale i kdyby se Černický nestal uznávaným výtvarným umělcem, jeho rané básně by zůstaly událostí v oblasti poezie. Jsou originálním a silným příkladem tzv. rozšířeného poetického vědomí, vědomí, které překračuje hranice lidského, vědomí mikro a makro kosmického.
Ilustrace – Jiří Černický
A to není všechno. Jelikož, jak vypovídá sám autor, vznik těchto básní přímo souvisel s atmosférou Sametové revoluce, lze předpokládat, že múza, která k němu tehdy přiletěla, chtěla zanechat své vlastní svědectví o těchto událostech. Svědectví o tom, že listopadový převrat nebyl jen událostí v dějinách malé evropské země, ani jen událostí etickou, jak si mnozí z nás myslí, ale událostí kosmického, vesmírného významu. Myslím, že o této dimenzi Sametové revoluce jsme neměli potuchy. A ta múza nenašla nikde jinde básníka, který by uslyšel její hlas. Černický ho uslyšel.
Viktor Pivovarov