Opona

 

Opona, 2013, 400×400, odrazky z Forexu, textil, kov

 

Jiří Černický: Den, kdy sníh padal na hořící pole

O Oponě Umění moderny bývá často charakterizováno jako postupné prolamování tabu, jako neustálé rozšiřování možnosti dělat umění. De facto je to přesně naopak: moderna neustále zaváděla nová tabu, nové redukce. Toto je jedna podtržených pasáží knihy Gesamtkunstwerk Stalin […] od Borise Groyse, kterou mi Jiří před časem (během dialogů o této výstavě) půjčil. Reflexivní Opona, která je v galerii instalována, zdá se naplňuje tuto citaci beze zbytku. Jako Jiřího kamarád vnímám vystavenou Oponu nabitou významy včetně těch osobních. Opomeňme pro tentokrát primární symboliku ve smyslu pseudo-politických odkazů opon obecně nebo tíhu barevného tónu, který odkazuje ke krvi, totalitě či církvi a luxusu. Zapomeňme, že se karmínová červeň v koloniálních dobách získávala ze zadečků brouka červce nopálového a dovážela do Evropy z Mexika …

Pro mě má Opona v Jiřího práci význam jako určitý předěl. A tím nemyslím divadelní oponu za plodnou kariérou umělce. Je pro mě především symbolem touhy — předělem mezi individuálním širším pohledem na svět. Umělec věnoval práci množinu času, která se projevuje nejen v rastru pečlivě opracovaných reflexivních krakel, ale především skrze mnohoznačnost jejich výpovědi. Opona zde není tečkou za větou, ale spíše čárkou či středníkem. Opona je zde jednou ze spojek dějinného příběhu. Dá se číst jako záře triumfálního okamžiku revoluce i jako nevyhnutelnost následného pádu. Je zhmotněním touhy otočit se a obejmout cyklus.

Zpátky k úvodní citaci; Jiří zde hovoří nejaktuálnějším, neo- materialním jazykem umění, který mu stanovil určité hranice. Umělec by na tomto místě řekl, že instalace formálně balancuje mezi závěsným obrazem a sochou mezi jazykem moderny blyštivé postmoderny, čímž se nedá než souhlasit. Dále by tomto duchu pokračoval o soše v meziprostoru a odkazoval k optické pěně. Ona optická pěna vzniká na fasetách jednotlivých krakel Opony při volném spuštění od stropu až k dramatické abstrakci na jejím úpatí. Umělec zde záměrně koketuje s tématem Draperie (tak jak ji rozvrstvil Georges Didi-Huberman), pro Jiřího je Opona muletou toreadora, vlečkou Supermana i zástavou. Ztuhlou ztěžklou. Na jednotlivých zlomech, spíše než ohybech, kloubí kubistické tvarosloví s projevem reflektujícím spotřební svět. Černického Opona nabádá k delšímu zastavení a vlastnímu otočení.

Na konec tohoto textu patří moje omluva. Nedokázal jsem najít mentální prostor pro zpracování brožury k výstavě Den, kdy sníh padal na hořící pole. Budiž alespoň polehčující okolností, že je výstava svébytná a dobře artikuluje předkládané otázky.

Jan Brož host a kurátor výstavy

 

Optická pěna.

Krakely jsou vytvořeny z odrazových skel a ty mají tu vlastnost, že částečně u diváka vytvářejí iluzi hloubky povrchu ale také opalizaci, projevující se v nečekaných odrazech a zakřiveních světelných paprsků či iluzích a matoucích efektech. Nekonečné fasety ve fasetách ohraničené náhodnými křivkami přispívají k znejasnění a zmatení pozorovatele. Každá mikrofaseta je jakousi čočkou, obracející mikroprostor naruby. Zde bych rád zneužil termínu z kvantové mechaniky „kvantová pěna“, který popisuje turbulentní chování časoprostoru na subatomární úrovni (1). I mě zajímá z imaginativních důvodů podobný fenomén související s těmito mikrofasetani, který bych nazval „optickou pěnou“. Jde o jakési zmatečné optické bujení na povrchu opony vytvářející tenký film stimulující v mých představách iluzivní obraz dalších dimenzí.

1.- Kvantová pěna je koncept kvantové mechaniky navržený v roce 1955 americkým fyzikem Johnem Wheelerem. Popisuje turbulentní chování časoprostoru na subatomární úrovni v řádech Planckovy délky, které se dostává do rozporu s Einsteinovou obecnou teorií relativity.

 

DSC05919

Opona (detail), 2013, 400×400, odrazky z Forexu, textil, kov

 

opona 1

Opona (detail), 2013, 400×400, odrazky z Forexu, textil, kov

 

krakely