Orální fatamorgana, 2013, variabilní rozměry, kov, žvýkací guma.
Série soch napodobující tvorbu francouzského sochaře Alberta Giacomettiho tematizuje to, co se nám jeví jako blízké a vzdálené. Zdánlivě humorná reinterpretace jeho typických soch vtahuje diváky do hry. Každý si na soklu vedle nich může vzít žvýkací gumu a po použití její pomocí fragment sochy vymodelovat. Tím způsobem parafrázuje expresivní až informelní jazyk mistra. Tato strategie pracuje s tvůrčí inspirací Giacomettiho, jenž na poušti pozoroval vzdálené postavy na horizontu, které jako by byly doslova erodovány, droleny a deformovány rozpáleným vzduchem kolem nich.
Použití žvýkací gumy není pouhou parodií. “Žvýkačka” je totiž ve světě umění (a nejenom tam) chápána jako hmota, do které konzument žvýkáním vtiskává, svoje traumata, stres, úzkosti. Tímto způsobem je tedy dán důraz ne existencionální povahu Giacomettových děl s tím, že ony psychické procesy jsou modelovány přímo momentálními prožitky návštěvníků galerie.
Orální fatamorgana, 2013, variabilní rozměry, kov, žvýkací guma.