Propojená instalace, 2000 – 2024, kombinovaná technika.
Způsob vystavování Sci – fi desek.
Panely, jenž jsou v podstatě prázdné, odkazují prostřednictvím ergonomických prvků na okrajích na okolní panely.
Obrazy malované do interiéru slavných sci-fi filmů se snaží dokázat, že ani v budoucnu nemusí z architektury vymizet závěsný obraz a že architekti sci-fi interiéru nemusejí mít pravdu, když klasické obrazy z filmů vytěsňují. Zároveň jde o to přicházet využitím této strategie na inovativní estetické postupy.
Série obrazů pod názvem Malby budoucnosti začaly vznikat v r. 2000 jako reakce na názory některých kovaných neomodernistů (postkonceptualistů), že v budoucnu malba zmizí, protože je příliš konzervativní, vyčerpaná a má sklon podléhat komerci. Tento extrémní názor, jenž byl radikálními modernisty konstatován mnohokrát v průběhu 20. stol., mě inspiroval pro vznik prvního obrazu do sci-fi filmu. Měl jsem dojem, že tvůrci tohoto žánru rovněž odmítají použít závěsný obraz do filmových interiérů. Byli přesvědčeni, že architektura se v budoucnu stane spíše strojem interagujícím s člověkem a umění bude vytlačeno designem.
Obraz na kosmické lodi se jeví být nepatřičný. Rozhodl jsem se tedy, že začnu malovat obrazy do interiérů sci-fi filmů budoucnosti, abych vyzkoušel, zda by to mohlo vypadat uspokojivě. Začal jsem s filmem Blade Runner z roku 1982. V prostředí pochmurného velkoměsta jsem našel obří černou skleněnou pyramidu. Splňovala dokonale představu architektury budoucnosti. V jednom z rozlehlém a strohém interiéru uvnitř se dalo ovládat obří skleněné okno pomocí hlasu. Dalo se tak ztmavit nebo zesvětlat. Napadlo mě, že právě do takového chladného a pochmurně odosobněného prostoru by se báječně hodil tradiční závěsný obraz, který by onu halu prosvětlil a vnesl do ní pozitivní hravou energii. Navíc mě lákalo přizpůsobit se estetice filmu a vyvinout tak novou vizualitu.
V obraze Blade Runner jsem se inspiroval sluncem, jež v onom snímku dost chybělo. Jako podklad pro malbu jsem tedy použil koberec, který jsem zezadu napustil tmavou barvou a zepředu jsem na srst aplikoval hustou reflexní barvu, skrze kterou onen tmavý pigment akcentoval iluzi tmy v pozadí. Před ní se naopak vlnily a zářily sluneční protuberance z reflexní žluté srsti. V centrální oblasti obrazu jsem dále s žádným motivem nepočítal, aby vynikla struktura záře. Pracoval jsem tedy s okrajem. Celý obraz jsem vnímal jako panel, jehož jednotlivé prvky a detaily by měly připomínat archetypální elektronické zařízení, které by mohl člověk ovládat. Inspirací mi byly monitory, počítačové klávesnice, herní konzole, joysticky… V této souvislosti mě zajímala i ergonomika obrazu, vstupní porty a klávesnice, konektory, kabely, jenž by eventuálně umožnily propojit obraz do série.
Propojení desek prostřednictvím ergonomických prvků
Propojení desek prostřednictvím ergonomických prvků