Minimax 2, 2012, 204 ×1 47 × 47 cm, kombinovaná technika
Dejme tomu, že přijmeme Mondrianovu tezi o rozbití obrazu pomocí zrovnoprávnění jeho prvků tím, že posuneme pozadí původních bílých ploch na stejnou úroveň původně dominantních figur (barevných polí) a vypíchneme emancipační černé pruhy mezi nimi, které se samy stanou obsahem – důvodem.
Ale co se stane, když původní obrazovou koncepci obrátíme naruby? Když dominantní figury upozadíme do skryté struktury za obraz? Původní pozadí přesuneme dopředu jako figuru a konstrukci, která je drží pohromadě, necháme zmizet, proměnit v průhled do pozadí, do jakéhosi Matrixu chaosu, ze kterého harmoničnost minimalismu krystalizuje. Z pozadí se stane prázdná levitující figura.
Je možné si představit, že na iluzivní svět modernistických myšlenek je nazíráno stejně jako na prázdné filmové plátno, za jehož povrchem se ukrývá složitý, pro leckoho nepřehledný reálný svět produkující tuto prázdnou iluzi. Na rozdíl od kina je moje prázdnota přímým fyzickým produktem tohoto pozadí.
Minimax 2, 2012, 204 × 147 × 47 cm , kombinovaná technika
Minimax 2, 2012, 77 × 28 × 17 cm, kombinovaná technika 
Minimax 2, 2012, 77 × 28 × 17 cm, kombinovaná technika