Pohádky bezesných nocí

 

Pohádky bezesných nocí

 

Série obrazů Pohádky bezesných nocí navazuje na cyklus maleb z roku 1999 s názvem Bin Ladinova lampa. Inspirací pro tento cyklus byly slavné orientální příběhy Pohádky tisíce a jedné noci. Původní díla vznikla v době, kdy byly Čechy takřka nedotčené islámem, a jelikož jsem v té době hodně cestoval po Africe a Asii a byl si tudíž vědom obrovské síly a vitality života v těchto zemích, měl jsem potřebu Čechům vyprávět jejich příběh se všemi jeho rozpory. Málokterý Čech v té době četl korán, ale skoro každý znal již z dětských let ony kouzelné orientální pohádky. Využil jsem tedy tohoto lákavého fenoménu a vyvinul jsem estetiku, jež by byla s to vystihnout magičnost imaginace, jíž bych chtěl diváka oslovit.

 

Inspiroval jsem se několika vizuálními fenomény:

1 – Mughalskou miniaturou ze 17. stol., jež byla sama o sobě inspirovaná evropským uměním, které se do Asie dostávalo prostřednictvím evropských, především britských kolonizátorů a obchodníků. Mughalové byli evropským figurativismem natolik uchváceni, že rovněž zatoužili vytvořit ve své říši podobnou tradici navzdory islámu, jenž zobrazovat lidské tělo zakazuje. A tak vznikl tento líbezný styl, ze kterého jsem vyšel, abych docílil pocitu pohádkovosti.

 

Inspiroval jsem se několika vizuálními fenomény:

1 – Mughalskou miniaturou ze 17. stol., jež byla sama o sobě inspirovaná evropským uměním, které se do Asie dostávalo prostřednictvím evropských, především britských kolonizátorů a obchodníků. Mughalové byli evropským figurativismem natolik uchváceni, že rovněž zatoužili vytvořit ve své říši podobnou tradici navzdory islámu, jenž zobrazovat lidské tělo zakazuje. A tak vznikl tento líbezný styl, ze kterého jsem vyšel, abych docílil pocitu pohádkovosti.

 

2 – Dalším inspiračním zdrojem byla fajáns, tedy keramika široce rozšířená po celém arabském světě, která podle mého názoru zjevně vystihuje vytříbenou estetiku islámu, protože pokrývá většinu významných staveb od Maroka až po Indii. Protože jsem hledal estetiku velmi specifickou a pro malbu raritní, postavil jsem její podobu na lesku glazury a na nízkém reliéfu, jenž bývá v keramice často využíván.

 

3 – Efekt energetických polí vychází z představy, že je obraz tvořen či složen ze skvrn (polí), jež mají ve svém středu energetický významový zdroj. Tím zdrojem bývá narativní výjev, který představuje hádanku nebo magickou karikaturu, jež bývá leckdy v obsahovém protikladu s vyzněním celého obrazu. Obraz má totiž na první pohled působit přitažlivě abstraktně. Když však přitáhne pohled diváka blíže k miniaturám ve středu polí (podobně jako když se rozkrojí plod a uvnitř se nalezne jádro), zjistí, že podstatný zdroj, tedy výjev, až zase tak pohádkové vyznění nemá a často poukazuje na něco problematického z běžného života naší přítomnosti, co vidět nechceme.

 

V cyklu Pohádky bezesných nocí volně parafrázuji výjevy, jež bývají výrazem kontrastů cizorodých fenoménů v jejich krajních polohách. Kupříkladu na jedné straně tu máme Chárona, stoicky a pochmurně vyhlížející hororovou postavu v podobě smrti, který převáží mrtvé na onen svět. Avšak představme si opačnou figuru a scénu, extrém, takového australského surfaře dovádějícího svobodně na divokých vlnách. Proč něco takového nedopřát oné útrpné bytosti s lucernou – ať se entusiasticky sveze na divoké oceánské vlně a konečně prožije závrať z radostného dovádění!