Fluidní malby 1996 – 1998

 

Fluidni malby, 1996 – 1998

 

Reinterpretace obrazu Výkřik od Eduarda Muncha. Zachycuje výkřikem znetvořenou postavu s lysou lebkou na pozadí stylizované krajiny a krvavého nebe. Tento obraz Křik byl inspirován částečně pop – artem a op – artem. Vznikl přebarvením původního obrazu ve Photoshopu. Smyslem bylo původní barvy vyčistit do přímých “optimističtějších” barev, které by vyjadřovaly vibraci a ruchy televizního elektronického obrazu systému PAL.

 

Obraz Tygřice navazuje na malbu Křik. Na obraze je vidět poltergeist kurtizány ukryté a občas se zjevující z ruchů elektronického obrazu. Překvapivé je, že má sama přilbu na 3D obraz a působí to, že sama bloudí v tomto neznámém, virtuálním světě.

 

Obraz Nemožnost smrti na Měsíci navazuje na obraz Tygřice. Ponechává hlavnímu hrdinovi cosi, co připomíná 3D přilbu, avšak ta je zároveň šálou (smyčkou). Tou je figura přivázána za cosi nad obrazem. Na první pohled to vypadá, že visí, ale pravdou je, že levituje a stejně tak jako Tygřice bloudí v jiném paralelním světě bez kontaktu s okolím.

 

Tento obraz vznikl přebarvením slavné fotografie, na kterém je zachycen kormorán umírající v ropě, kam díky válce v Perském zálivu vytekla tato lepkavá tekutina z vybombardovaných  vrtů. Vizuální podoba malby souvisí s tím, že ropné produkty, jako benzín tvoří na hladině vody duhové skvrny ne nepodobné ornamentům z perských koberců. Jejich dekorativní design tak navozuje pocit nebeského ráje, kam oběti po smrti (podle islámské tradice) přecházejí. Duha je podle semitské spirituální tradice symbolem usmíření mezi bohem a lidmi a…snad i zvířaty?

 

V Meduse je využit efekt zářivého, fluidního, elektronického obrazu k tomu, aby tato mýtická Gorgona působila současně jako intenzivnější psychedelický přízrak, jenž pomocí op – artových triků s komplementárními barvami svádí svojí oběť s větší uhrančivostí.

 

Obraz Fraktál vraha je vizuálně zakořeněn v počítačovém “fraktálním” prostoru. Jediné, o co v malvě šlo, bylo dostat tento prostor do daktiloskopického otisku prstu skutečného vraha. Abstraktní prostor obrazu byl tak poznamenán činy konkrétní osoby, Díky tomu se stal obraz natolik intenzivní, že vám naskočí husí kůže.