2000 – 2001, (low-tech reconstruction, video objekt), 290x 250x50cm
Jako kočovný rozvojový designér jsem proniknul do firmy SONY, jedné z největších nadnárodních společností. Cílem projektu nebylo vyvinout nový, speciální výrobek, ale komunikovat prostřednictvím sponzoringu o problému historické identity v souvislosti s identitou moderní, vznikající v technicky rozvinutých zemích. Evoluce tzv. “západní civilizace” staví své ideály na rozvoji hi-technologií. Jejich prostřednictvím si vytváří “moderní identitu”. Avšak díky informačním technologiím vznikl naopak problém “globální neidentity”. S postupující modernizací se společnost stále více vzdaluje své vlastní “historické identitě”. Pokusil jsem se tento rozpor vymazat pomocí “experimentální mutace”. Firma SONY je pro Japonskou společnost symbolem národní identity (stejně jako Honda, Suzuki nebo Panasonic). Jde však i o firmu nadnárodní, se silně globalizujícím vlivem. Z toho plyne, že design elektroniky Sony začíná postrádat japonskou identitu a značně se podobá designu ostatních světových firem. Je však paradoxem, že i přes tento fakt hrdost Japonců na svoji novou moderní “identitu” přetrvává (snad díky robotice). Oproti moderní identitě je japonská historická identita velmi originální. Japonská kultura, umění, propracovaná společenská etiketa, bojová umění atd., vytvářejí přesný obraz o konkrétním, specifickém území. Rozpor mezi historickou a moderní identitou vyvolává v technicky vyspělých zemích vlny otevřenosti vůči globálním vlivům, ale na druhé straně i snahy se těmto vlivům uzavírat. Projekt “Sony Garden” je pokusem, který má ukázat, nakolik je možné protichůdné identity přiblížit. Chtěl bych, aby výsledek vyvolával zvláštní pocit ze současného působení a zároveň mizení obou identit. Mohl by vzniknout jakýsi vyvanulý Disneyland, duch ztracené zahrady. V souvislosti s firmou Sony jsem zvolil lehce podvratnou spolupráci. Vůči okaté anarchii je možno jasně se vymezit a tak z ní udělat snadného protivníka. Dávám přednost jemnému narušování myšlenkových struktur pomocí precizní destruktivní metody. V této souvislosti rád užívám termín sofistikovaná dekonstrukce. Komunikace s firmou Sony začala mým požadavkem o spolupráci na uměleckém projektu “Sony Garden”. Zahrada měla být objektem, připomínajícím to nejlepší reprezentativní japonské umění, jež tvoří tradiční identitu. Firmě jsem nabídl, aby se přímo podílela na vzniku “moderní” zenové zahrady. Proto jsem požadoval, aby součástí objektu bylo též logo firmy. Estetiku zahrady “vyrobené” firmou Sony bude nutně dotvářet firemní design. Firma mi začala sponzorsky dodávat špičkovou elektroniku. Monitory, video rekordéry, tiskárny, CD přehrávače atd., jsem precizně rozebral na nejmenší součástky. Větší kusy jsem pak rozdrolil na brusce. Takto vzniklá drť byla použita jako písek pro objekt “Sony Garden”. Není bez zajímavosti, že se v tradičních japonských zahradách používal křemíkový nebo žulový písek. Křemík je také nejdůležitějším materiálem při výrobě počítačových obvodů, procesorů atd. Výsledný dojem ze štěrku však spíše připomíná žulu. Velké okrasné kameny jsem nahradil malými monitory Sony. Na obrazovkách je možné vidět nudné videospoty, dokumentující celý proces přeměny hi-tech elektroniky v neutrální šedou hmotu. Jde tedy o videozáznam mizení videa neboli “antivideo”. Výsledný tvar neusiluje o žádné sdělení. Je neutrální, bez příběhu. Jako takový je blízký Zenu.
BRAND NEW RUBBISH
Díky zvláštním kontaktům jedné mojí přítelkyně jsem získal finanční částku na nákup elektroniky od nejmenovaného sponzora. S tímto peněžním darem jsem se vydal na nákup do obchodního domu, nabízejícího zboží tohoto sponzora. Toto zboží jsem ve větším množství nakoupil a posléze vyhodil před obchodním domem do odpadového kontejneru. Ten jsem nechal hlídat dvěma zaměstnanci bezpečnostní agentury, aby kolemjdoucí jeho obsah nerozkradli dřív, než se vyveze na skládku.