Gagarinova zpráva, napsaná samotným kosmonautem po problematickém přistání.
Ozvala se silná rána. Vnitřek kabiny najednou zaplnilo oslňující světlo. Musel jsem snášet nepopsatelně agresivní zvuk. Bylo jasné, že TDU (brzdný systém) je vyřazen z provozu. Kabinou cloumaly prudké rázové otřesy. Kosmická loď začala obrovskou rychlostí rotovat kolem své osy. Viděl jsem zemský povrch celým hledím přílby, shora dolů a zleva doprava. Rychlost otáčení byla 30 otáček za sekundu, ne méně. Všechno šlo strašně rychle. Jednu chvíli jsem viděl Afriku, hned zas horizont a nebe. Všude oslnivé světlo, bez šance se ho zbavit. A do toho mi oslepilo oči i slunce. Nepodařilo se mi zavřít žaluzie na hlavním průzoru… Stále ten hrozný hluk. Chtěl jsem zjistit, co se stalo. Pokusil jsem se o tom podat zprávu na Zem. Vysílačkou jsem sice oznámil, že se nepodařilo odhodit přístrojovou sekci s brzdicím motorem, která zůstala spojena s návratovou kabinou kabelem, který se neoddělil, ale nakonec jsem se sám rozhodl, že situaci nebudu považovat za nouzovou. Předal jsem kód VN4, což znamenalo, že všechno je v pořádku. Následoval dvou- až třísekundový okamžik, kdy jsem data na palubní desce viděl naprosto rozmazaně. V mých očích začala šednout. Přetížení dosáhlo deseti „gé“. Nakonec se kabel spojující kabinu s přístrojovou sekcí přece jen odtrhl a kabina začala prudce klesat do atmosféry. Přestala rotovat a padala dolů. Nastal okamžik kabinu opustit. Ve výšce sedmi kilometrů odskočil hlavní poklop kosmické lodi a pár vteřin na to jsem byl s křeslem a padáky katapultován ven.