Návrhy na monumentální sochařské projekty

 

Návrhy na nová místění oslavných komunistických monumentů na regionální aktivní sopečné vulkány.

 

Monument

Monument

Návrh na umístění věhlasného moskevského monumentu “dělnika a kolchoznice” od sochařky Very Muchiny na aktivní sopku Korjackaja na Kamčatce. 2018, 80 x 140 cm, tuš na papíře.

 

Korea

Korea.

Návrh na umístění monumentu protijaponské války a socialistické revoluce – “Mansude”, nacházejícím se na posvátném kopeci Mansu v Pchjongjangu, na sopku Čchung njong san v severní Koreji. 2018, 80 x 140 cm, tuš na papíře.

 

Čína

Návrh na umístění válečného památníku, nacházejícího se před Maovým mauzoleem na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, na činnou sopku Wudalianchi v Manžusku. 2018, 80 x 140 cm, tuš na papíře.

 

Praha

Navrh na umístění monumentu Stalina od architekta Jiřího Štursy, jeho ženy Vlasty a sochaře Otakara Švece na aktivní vulkán Karymskaja na Kamčatce v Rusku. 2018, 80 x 140 cm, tuš na papíře.

 

Návrhy slavných světových umělců na monumentální památníky přehodnocující temnou historii jejich zemí

 

 

Socha svobody

Děvka svobody od Jeffa Koonse, 2020, 73 x 96 cm, tuš a pastelka na papíře.

Nejnovější projekt hvězdného amerického umělce Jeffa Koonse se tak trochu navrací k jeho vlastním kořenům v období, kdy vytvářel provokativní pornografická díla s kurtizánou Cicciolinou. Ve svém zralejším věku totiž zjistil, že umění není jen o slávě a hrabání peněz, ale že je vlastně možné jeho prostřednictvím komunikovat trápení, které jej hluboko v jeho nitru tíží. Souvisí s nespravedlností, která je v jeho zemi neustále zakrývána a bagatelizována. Týká se rasismu.

Nedávno se Koonsovi dostala do rukou sbírka fotografií Jamese Allena, která dokumentuje rasové násilnosti na americkém jihu na přelomu 19. a 20. stol., pocházející z rodinných alb. Koons byl brutalitou těchto snímků šokován a navíc byl konsternován i tím, že tyto masakry, páchané na Afroameričanech, byly vymazány z dějin USA.

Často se jedná o hromadně tištěné pohlednice, které se vyráběly jako suvenýry a normálně kolovaly po celých Státech. Zachycovaly veřejné lynče černochů – bičování do krve, sekání končetin, upalování zaživa, ale především tisíce záběrů oběšených Afroameričanů, které byly ve své době velmi populární. Koons byl hlavně rozčarován davy přihlížejících bělochů, kteří skandovali a užívali si mučení obětí, jako by fandili na fotbale.

A jelikož zjistil, že si bělošská vítězná strana udržuje kontrolu nad dějinami rasového násilí, rozhodl se, že rozjede kampaň na odstranění Sochy svobody, která je jen pokryteckým výsměchem, a jejímu nahrazení vlastním monumentem – Děvky svobody. Ta měla být nahá, stylizovaná podle Ciccioliny, ale navíc měla mít na těle tetování, jehož podoba měla vycházet z fotografií archivovaných Jamesem Allenem. Návrh na tetování inspirované vraždou Afroameričana Jesse Washingtona. Ten byl utýrán k smrti před zraky 16 000 bělochů v roce 1916 ve Waco v Texasu. Byl pověšen za řetěz na strom a zapálili pod ním oheň. Uřezali mu prsty, aby nemohl vylézt nahoru, posléze byl vykastrován. Zemřel udušením z dýmu.

 

_R5A8400 web (kopie)

Monument satisfakce, 2020, 96 x 73 cm, tuš a zlato na papíře.

Krvavý kolotoč

Krvavý kolotoč lorda Littna od Olafura Eliasona, 2020, 96 x 73 cm, tuš a propiska na papíře.

Slavný dánsko-islandský umělec Olafur Eliasson, pověstný svými monumentálními sochami a rozsáhlým instalačními projekty využívající například přírodní živly k tomu, aby zlepšil prožitky diváků, se rozhodl, že mu už nestačí vytvářet nákladné esteticko-environmentální a landartové ekvilibristické umění, ale že se chce postavit čelem k některým zapomenutým nespravedlnostem historie lidstva. Proto navrhl přebudovat „Londýnské oko“ (obří vyhlídkové kolo v centru města na břehu řeky Temže) na monumentální krvavý mlýn.

Tento odvážný velkolepý memoriál má být památkou na dnes již takřka zapomenutý hladomor z poloviny 70. let 18. stol., který nastal v Indii v době, když ji spravoval indický místokrál lord Robert Bulwer-Lytton.

Tento nejvyšší představitel britské vládní moci se v té době rozhodl uspořádat nejopulentnější oslavu všech dob u příležitosti korunovace královny Viktorie. Na tuto „monster party“ bylo pozváno 60 000 knížat a satrapů z celého impéria, přestože právě v té době na Indii udeřil hladomor. I když si toho byl lord Lytton dobře vědom, odmítl vydat potraviny umírajícím. Hladomor byl totiž v jeho očích pouhým nástrojem darwinistického přirozeného výběru.

Absurditou však je, že již roky předtím Britové přinutili rolníky pěstovat rostliny na vývoz a celosvětový trh, čímž je odsoudili k smrti. Trpící Indové byli nuceni prodávat za jídlo i vlastní děti a uchylovali se mnohdy i ke kanibalismu. Přesto jim nebylo vydáno nic z tun potravin nacházejících se v docích v Madrásu, odkud měly být vyvezeny do Británie a Ameriky.

Britové pro tyto oběti v té době dokonce vybudovali odporné koncentrační tábory, srovnatelné s těmi nacistickými. V nich umírali při otrocké dřině ženy i malé děti. Během hladomoru v letech 1876–1878 zemřelo 8 000 000 Indů, při dalších hladomorech v 80. a 90. letech to bylo celkem 30 000 000 Indů.

Přestože lord Robert Bulwer-Lytton byl jedním z největších masových vrahů v dějinách lidstva, nebyl nikdy ani v nejmenším hnán k odpovědnosti. Ironické je, že byl místo toho povýšen na hraběte Lyttona a i nadále byl velmi protěžován. Za své zásluhy v diplomatických službách získal prestižní post velvyslance v Paříži, kde se těšil značné popularitě ve společnosti. Po smrti byl pohřben se státními poctami. Byl mu udělen nejvznešenější rytířský Řád bodláku a Řád britského impéria a rovněž působil jako rektor Univerzity v Glasgow.

Británie se se svou kolosální historickou vinou nikdy dostatečně nevypořádala, protože ji k tomu nenutil žádný mezinárodní tribunál. I v současnosti je tato tragédie bagatelizována a nemluví se o ní. Proto Olafur Eliasson navrhl koncept krvavého kolotoče, aby vyburcoval světové mínění právě v době, kdy Británie prochází brexitem.

Záměrem slavného umělce je ponořit pověstné „Londýnské kolo“ do spodní částí vodního toku tak, aby se z vyhlídkových kabin staly lopatky mlýna, které budou posouvány proudem. V každé kabině bude umístěn kontejner s roztokem rhodaminu, což je rudé fluorescenční netoxické barvivo, které se používá k detekci oceánských proudů.

 

Tasmánci

Památník obětem čené války od Anishe Kapoora, 2020, 73 x 96 cm, tuš a pastelka na papíře.

Point Civilisation, Flinders Island

Britský sochař povýšený do šlechtického stavu Anish Capoor se rozhodl, že mu už nestačí zabývat se formální estetickou ekvilibristikou, evokující abstraktní ideje. Proto vyprojektoval přímočaré a angažované dílo, které poukazuje na nespravedlnosti a zvěrstva v minulosti spáchané Británií, jež mu pomohla vybudovat zářivou kariéru úspěšného globálního umělce.

Do delty řeky Temže nedaleko ostrova a města Canvey Island by proto rád nechal umístit obří sochu z nerezové oceli ve tvaru vypouklé, dokonale vyleštěné konkávní čočky. Tento elipsoid by měl mít dokonalý aerodynamický tvar, po kterém by vlny měly spíš klouzat, než se o něj tříštit. Tento monumentální památník má představovat přízračný, takřka neviditelný ostrov připomínající Flindersův ostrov, na němž zemřeli poslední přeživší tasmánští domorodci. Ti se stali posledními svědky genocidy tohoto národa, vyvražděného britskými kolonizátory na konci dvacátých letech 19. století.

Po obvodu ostrova na místě, kde se kov dotýká hladiny vody, by měla ubíhat linka zářícího displeje, navozující iluzi lávy unikající z nitra „vulkanicky aktivního“ ostrova. „Žhavý“ text by obsahoval konkrétní jména vyvražděných domorodců, například obou posledních náčelníků Vurádího a Manalageny.

 

Návrhy na běžné monumenty

_R5A8356 web

 Socha velmi staré nahé ženy by měla bát vymodelována s důrazem na její vrásky a nejrůznější tvarové anomálie na jejím těle způsobené stářím. Takto by mohl tvar oné postavy připomínat např. rozpraskanou skálu či skalní věž erodovanou větrem. Přitom by pokud možno nemělo jít o stylizaci, ale o realistické pojetí, aby pohled na takovou bytost působil nepatřičně. Socha by měla být vyrobena z pozlaceného železobetonu.

Výrazné nerovnosti skulptury by měly být odlišeny barevně proto, aby mohly fungovat jako umělé horolezecké chyty. To znamená, že by na příslušném místě měly být opatřeny protiskluzovou vrstvou. Tam, kde anatomie neumožňuje aplikaci chytu, je možné na hladký povrch výjimečně namontovat i chyt klasický.

Ideální aplikace chytu je taková, kdy má horolezec možnost např. zastrčit prsty do vrásky tak, aby nespadl.

 

Putinka

Putinka, návrh na obří monument sloužící zároveň, jako nejvýkonnější větrná elektrárna na světě,

2020, 80 x 79, tuš na papíře.