Roubík

Roubík, 1990 (artefakt performance), (vizuální poezie), deset dní nepřetržitého mlčení

Roubík byl jednou z prvních zkoušek, kdy po celý týden nosil tento předmět v ústech. Nešlo však o to umlčet slova, ale jinak zapsat proud poezie, která byla důležitým výrazem mladého umělce. Sám dílo vnímá jako otisk emocí do objektu, jinou vizualitu, vizuální báseň, kde ve fyzickém stavu díla se neviditelná slova mísila s celulózovou kaší slin rozkládajících dřevěný roubík. Toto důležité spojení expresivně tělesného a exaltovaně duševního je typické pro většinu prací, které ve výstavě potkáte. Zároveň tyto artefakty nesimulují původní působnost, jsou to důkazy a nástroje pro vaši vlastní představivost. Jsou to také magické předměty s oslabenou funkcí zapuštěné do architektury galerie.