Největší grafika na světě, 1990, povrchový důl Předlice.
Proces vzniku obří grafiky Největší grafika na světě (1991, 15 min) můžete pozorovat v dalším videu. Jiří Černický v té době pracoval na šachtě jako mazač. Vstřikoval do pístů rypadla červenou vazelínu a košťátkem jí promazával lana. Připadal si jako v útrobách velryby, vnímal živočišnost stroje. Vazelínu pak začal používat v mnoha svých realizacích a když ze šachty odcházel, dostal barel vazelíny jako deputát. S Boudníkovským nadšením dokázal přesvědčit chlapy na rypadle, aby s ním podstoupili tento šílený piece. Vždy mi připomene daleko pozdější práci Guida van der Werveho, který zenově kráčí před ledoborcem. Černický se svým kamarádem museli být pod nohou rypadla a ručně natírat tiskovou plochu barvou, což muselo být stejně namáhavé jako nebezpečné. O to více je práce dojemná, když sledujeme, jak se použitý papír trhá a lepí a jak působí tato mamutí technika neohrabaně v nastupující neoliberální době s jejími technologiemi. Je třeba si také uvědomit, za jakých finančních podmínek toto dílo vzniklo – tedy téměř nulových. Papír autor pořídil ve škole a barvu bůhví kde. Je tedy součástí i DIY praxe. Práce znovu ukazuje jistý vnitřní rozpor. Představuje konsternaci autora z vyústění světového land artu, například u Michaela Heisera a současně ambici Černického vrhat se do nemožných a nedosažitelných situací. Autor říká: „Lidi v postutopické době si dávají malé úkoly, což se v umění odráželo v tzv. nenápadné generaci, které já jsem chtěl vytvářet alternativu.“ Současně je toto video – jak jsem již uvedla – cenným dokumentem prostředí hnědouhelné pánve té doby.
