Potencionální malba, 1992, 200 x 100 x 40 cm, video malba, vazelína, sklo, Děčínský Sněžník
Lehl jsem si do velkého množství rudé vazelíny a položil na sebe velké sklo tak, aby se povrch mého těla co nejvíce pod tíhou skla zploštil a dostal se do jedné roviny s vazelínou. Situace byla natáčena na video. Na monitoru bylo obtížně rozpoznatelné, jestli je obraz malovaný nebo živý. I fakt, že venku byl mráz a mé tělo se jemně chvělo, korespondoval s chvěním obrazu na monitoru. Pouze velký detail dechem rosícího se skla a husí kůže na těle prozrazoval, že jde o živého člověka.
Potencionální malba (1992, 5 min). Jiří Černický byl malířem ještě před tím, než začal malovat. Zajímala ho fyzická podstata malby a věřil, že malba je již ve světě sama obsažena a nemusí se nutně malovat na obraz. Zajímala ho existence malby před malbou, před tím, než jsou barvy nanášeny na plátno. Toto video je spojeno s prostředím dolu skrze hmotu, která se v kontaktu s lidským tělem stává malbou. Je to ona červená vazelína, kterou autor dostal na šachtě. Jedná se o jakousi trojdimenzionální oživlou malbu. Autor se ponořil do vany s vazelínou, nechal se přiklopit sklem a snímat kamerou. Efekt působí mírně morbidně jako symbolistní monochromatická malba, která se chvílemi jemně hýbe.
