Lowec 1, 1994, (kvazi sci-fi video)
Situace se odehrála v budoucnosti na periferii velkoměsta. Náhodného pozorovatele s videokamerou zaujaly urputné aktivity „Lowce“ přidřeplého v říční strouze vyzděné chladnými kameny. Pohled na něj byl rozpačitý. Zdálo se, že pro svoji práci měl dokonalé, až sofistikované vybavení, ale způsob jakým ho užíval, byl naprosto neadekvátní, neracionální, možná až kvazimagický. Prostřednictvím svých zdánlivě promyšlených metod se „nešikovně“ (jako by byl handicapovaný?) snažil „vylovit“ z víru odpadků, rotujících pod splavem, nesmyslné předměty (ale ekolog evidentně také nebyl…). Asi bylo matoucí, že se jeho úkony zdály být velmi precizně promyšlené, protože v rozhodujících chvílích dokázaly zdecimovat jakoukoli možnost pochopit, o co vlastně jde. Přesto, že jeho snaha dostat nějakou tu věc z vody byla zdlouhavá a únavná, povedlo se mu občas díky své buldočí urputnosti a trpělivosti nemožné. Skutečný smysl jeho snažení byl ale nejasný. Proč se například pokoušel dostat z vody zmačkanou pet-lahev se zbytkem ulomeného polystyrenu pomocí nalomené větvičky, která navíc rotovala uchycená ve vrtačce? Proč poté vylovený předmět několikrát ozařoval pod halogenovou lampou? Až s překvapením ale hraničila situace, při které vytáhl z vody low-tech trubkovitou udicí živočicha (snad mutanta), který ho elektronickou řečí prosil o záchranu.
Lowman 2 (1994). Postava ve vajíčkové masce není z tohoto světa a pokud ano, musí být z jiné doby. Jakkoliv se autor snažil vzdálit akcím spojeným s Ústím nad Labem, přesto si stále podržuje vztah k ritualizované skutečnosti a etnografickému zájmu. Také prostředí, které autor vybral, nemá být z naší reality. Tunel u Rokytky má představovat neurčité prostředí v neurčité době. Lovec má na zádech rádio a bomby, elektrizuje a pokouší se ulovit elektrického úhoře. Jeho činnost stejně jako jeho zjev nejsou jasné. Tyto performance, které připomenou Davida Lynche, již překračují zaměření výstavy, ale zachycují přerod ohledávače postindustriální krajiny v ohledávače krajiny kulturní a veřejného prostoru.
Vejcová přilba (1994). Tento objekt nás zavádí různými směry. Maska může připomínat masky africké stejně jako low cost satyry Mattewa Barneyho, kuklu včelaře nebo surrealistického svářeče. Černický si pod vejci představoval líhnoucí se mozky, čili hlavu plnou rodících se hlav.