Malby ve skle

 

Mandragory

 

Malby ve skle jsou malované mezi dvě skleněné tabule bílým a černým solikonem tak, aby se po rozbití skel obraz nerozpadl. Každé ze skel totiž praskne jinak a obě rozbité skleněné tabule mohou i tak nadále držet pohromadě.

Tématem maleb jsou Mandragory, tedy rostliny spojené s černou magií.  Mají narkotické účinky, schopnost přivádět člověka k extázi, dovedou probudit jeho touhu, smyslnost a sexuální žádostivost. Ve středověku Mandragora povýšila na rostlinu ďábelskou, a protože je její energie je taková jaká je, její intenzita se projevila v roztříštěném skle.

Je typické, že si člověk kořen Mandragory antropomorfizoval, tak jak to ostatně činí s celou přírodou.  Autor se tudíž pokusil prostřednictvím těchto maleb proklamovat to, že tato magická rostlina patří všem živočichům. Proto stvořil Mandragory, ptákům, rybám, savcům, obojživelníkům ale i hmyzu.

V expozici výstavy jsou obrazy zapojeny do neobvyklé instalační strategie. Na stěně vysokou rychlostí doslova tryská tah štětkou. Na jeho začátku ulpěla velká vrstva barvy. Jen díky povaze takto intenzivního tahu je pasta tak pevná, že se na ní divák může i pověsit.

Uprostřed onoho tahu vzniká chyba ve formě ruchu. Její rozkmitání zapříčinilo to, že z tahu vyskočil obraz s onou magickou rostlinou.