Dráhové obrazy

 

ABS story

 

Od roku 2002 pracuji na relativně velkém souboru obrazů „Windows“. Jejich téma kontinuálně vychází z „maleb v kresbách“ z roku 1996. Jedná se o obrazy malované do čar a kreseb tvořících dráhy, ve kterých jsou rozvinuty příběhy podobné komixům. Takto zpracované příběhy nemají pouze časovou posloupnost, ale také tvar související s jeho obsahem.

 

Současné obrazy rozvíjejí téma vícedimenzionálního příběhu, formou zvláštní „sítě“ (někdy grafu nebo tabulky). Pro pocitové pojmenování používám termín – „malířské Windows“, protože se tvar příběhu nerozvíjí pouze na každém ze samostatných obrazů, ale také mezi nimi. I když může mýt každý z obrazů vlastní téma, skutečný obsah série vidím právě v souvislostech mezi nimi. Jednotlivé obrazy je tedy možné propojovat. Celek proto připomíná jakoby rozloženou síť oken podobnou stavebnici.

 

V zásadě vznikají obrazy dvojího druhu:

1.- Velké základní desky- „okna“ s neutrálním pozadím, na kterém se příběh rozvíjí ve výše zmíněné síti nebo grafech a tvoří tak jakousi sofistikovanou „mentální mapu“. Obrazy nemají klasickou komposici, související s dominantním místem, od kterého by mohl divák odvíjet své pozorování.  Klasicky nejexponovanější místo, jakým může být např. střed obrazu nebo zlatý řez, bývá prázdné a to podstatné se odehrává na okrajích, periferii jakoby mimochodem.

2.- Malé spojovací obrazy – „spojky“. Jejich funkcí je propojit velké základní desky a dát jim specifickou souvislost. Formální estetika spojek bývá většinou, na rozdíl od velkých oken, minimalistická. Jejich forma i obsah může vycházet například z konkrétního detailu základního okna nebo mohou být jeho komprimací, symbolem, ikonou, logem… Spojky také mohou tvořit samostatnou skupinu s vlastním obsahem.

 

Předmětem mé tvorby je také hledání specifického jazyka, odpovídajícího zvláštní povaze „příběhu“. Zdálo by se, že hlavním médiem sdělení je malba. Může to tak být. Jde však o zvláštní povahu pseudomalby, která se spíš jako malba tváří, než jí ve skutečnosti v klasickém slova smyslu je. V této souvislosti je možné mluvit o malbě konceptuální nebo hybridní. Někdy se například zdá, že tah štětce má volný, expresivní, až gestický charakter. Při podrobnějším pozorování, je však možné shledat, že reliéfnost lapidární skvrny nesouvisí s tahem štětce. Po takovémto zjištění se rychlé gesto malby mění spíše v pomalý hybridní reliéf podbarvený jemnou dávkou ironie a humoru, souvisejícího s popřením klišé (velkou roli zde hraje časovost). Jindy zase malba jakoby volně stéká, je však nepřirozené, že stékající barva mění vertikální směr a jeví se spíše samostatnou dráhou, kresbou, koláží… Tato mystifikace je pro mě velmi důležitá. Hledám zvláštní jazykovou hranku, nacházející se mezi jednotlivými přístupy proto, abych měl možnost z jejího „esperantového“ středu použít a citovat cokoli, a abych zároveň nemusel porušit celkovou jednotu.

 

Důležitou roli v systému hrají také samozřejmě texty. Mají různorodý charakter. Mohou být solitérní, většinou však komentují nějaké významové centrum nebo pole. Tato centra mají mezi sebou rovněž souvislosti. Původně byly texty vepsány v komiksových bublinách. Ty však během uvolňování malby vymizely nebo naprosto změnily tvar – staly se například samostatnými drahami. Texty mají někdy povahu jednoslovné poezie. Slova jsou často složeninami slov a to i z různých jazyků. Jindy texty dokumentaristicky vypráví jednoduché příběhy nebo jsou nositeli různých teorií, pseudoteorií, smyšlenek a někdy až keců a blábolů. Je nutné podotknout, že i když je celá práce braná jako seriózní umělecký akt, je důležité, vnímat ji v povaze žánru, který by mohl být vlastní spíše jazyku skupiny Monty Pyton, než seriózně bádajícímu konceptualistovi.

 

Dále je nutné poznamenat, že ani příběhy nemají klasický charakter.  Postrádají totiž tradiční posloupnou dějovost, vrcholící závěrem. Mají spíše drolící se, někdy pseudoanalitickou, jindy až chaotickou povahu. Příběhu tohoto typu říkám velmi volně „ABS story“, podle cukavého, brzdového systému v automobilech. Takový pravděpodobný ABS příběh, může vypadat tak, že se jeho hrdina rozhodne následovat nějaký cíl. Děj se rozeběhne, ale v zápětí mu nějaká událost zabrání v jeho naplňování a svede jeho i vaší pozornost někam jinam. Cíl se tedy mění, a vy si nemůžete být jisti ani jeho naplněním, protože vždy na vás číhají nežádoucí náhody, které zavedou vaše směřování do neodhadnutelných směrů. To je myslím velmi častý proces a pro mě představuje skutečný „ABS life“.

 

Nemyslím si však, že by byl život nesmyslným chaosem. Jeho smysl je snad možné vypozorovat ve vzdálenějších souvislostech. Proto systém obrazů tvoří z pozice diváka nadhled, kde je možné souvislosti mezi centry v obrazech, ale i obrazy samotnými, vyhledávat a to je myslím dobrodružné, nadějné a v důsledku i optimistické.

 

 

ABS story, instalace v galerii

 

Samostatné dráhové obrazy mimo sérii ABS story