Florální kostel

 

Realizace Floráního kostela ve Valašském Meziříčí.

 

Florální kostel – idea – 1999, realizace 2022.

Idea stromů rostoucích v rámci architektonického konceptu klasické katedrály vznikla v polovině devadesátých let. Autory této ideje jsou Jiří Černický a Michaela Černická.

 

 

Idea „Florálního kostela (Katedrály stromů)“ se navrací zpět k podstatě architektury, kdy ji tvořila sama příroda. Do doby posvátných lesů, luk, stromů, jeskyní, atd. Později, když stavitelé a architekti navrhovali sakrální architekturu, tu, která se musí vystavět, inspirovali se většinou právě přírodou. V Egyptě, Řecku, Římě a samozřejmě i v křesťanské sakrální architektuře suplovaly stromy zdi a sloupy. Koruny stromů tak posloužily jako předobraz oblouků a klenutých stropů. Další orální inspirace se staly podkladem nových stylizací coby nápodoby reliéfních i plošných ornamentů.

 

Základní ideou je tedy vypěstovat sakrální stavbu ze samotných rostlin, nejen pouze napodobovat architekturu. Základy takové stavby by neměly být tvořeny zdmi a sloupy založenými v zemi, ale přímo kořeny stromů. Konstrukce takové architektury by neměla být vystavěna ze zdí, překladů, trámů, atd., ale měla by být tvořena přímo živými kmeny a větvemi stromů. Pro případné posvátné dekorace budou použity živé květiny (tedy nejen řezané). Vitráže oken budou přirozeně takové, jak je stvořila příroda, a neméně působivé. Světlo tedy bude vstupovat do interiéru průduchy mezi listím stromů. Paprsky tak budou mihotavější díky působení větru, rovněž pak rozeta nad vchodem do katedrály bude tvořena velkým stromem s kulatou korunou. Různé typy věží a ál mohou reprezentovat topoly, popřípadě cypřiše. Pro hlavní loď doporučujeme použít ze symbolických i konstrukčních důvodů duby a pro boční lodě a apsidy jabloně nebo jiné ovocné stromy. Před vchod do budovy doporučuji symbolicky zasadit například „Šalamounovy klíče“. Konkrétní druhy dřevin budou akcentovány i na základě své symbolické či hermetické hodnoty, doby kvetení a barevnosti okvětních lístků, atd.

 

Všechny detaily by měly být konzultovány s historikem architektury, historikem zahradní architektury a biologem. Přímou realizaci by měl provádět autor ve spolupráci s architektem a zahradním architektem.

Stavba by se měla založit jako sad či zahrada, a to tak, aby od samého počátku bylo jasné, že jde o architekturu. To znamená, že by kon gurace rostlin měla od začátku vypadat jako pomyslné základy stavby. Rostliny by měly působit dojmem pevného řádu a účastník by měl mít opravdu dojem, že při vchodu do parku vchází i do prostoru architektury. Tento pocit určitě mohou podtrhnout prvky, které budou od počátku uvnitř objektu přítomny. Mám na mysli lavičky, „bazének“ na vodu (s možností využití i případného přírodního pramene nebo studánky), květinový oltář, atd.

 

Naše architektura se tedy opět stává lesem, studánkou, loukou – parkovou architekturou s tím, že je poučena dějinami posvátné architektury, a její charakteristický obsah, včetně hermetiky, stavbou doslova prorůstá.

 

Navrhujeme postavit sakrální architekturu ne jako nápodobu přírody, ale jako přírodu samotnou. Typem stavby by měla být katedrála, která přímo reprezentuje představu o evropské křesťanské tradici. Nemusí jít však nutně o stavbu křesťanskou. Naopak, měla by sloužit k ekumenickým duchovním obřadům, a nejen k nim. Měla by být místem pro odpočinek a jakoukoli vnitřní očistu, kontemplaci, spojenou s koncerty, cvičením a kulturou obecně. Postupem času bude růst, mohutnět, může být zahradníky upravována, „dostavována“ podle potřeb uživatelů. Nemělo by jí vadit, ani kdyby se nechala zarůst. Stala by se jen tajuplnější. Časem by uvnitř vznikaly náhodné cestičky, intimní paseky, atd.