Ikonotřas

 

Ikonotřas, 2011–2013, 550 × 700 cm, akryl na dřevoštěpce.

 

Toto dílo je inspirováno pravoslavným ikonostasem 1/ a Mondrianovým neoplasticismem. 2/ Při vytváření tohoto vztahu mi šlo o jistou míru neslučitelnosti i o vyjádření některých příbuzností.

Piet Mondrian šel celý život cestou radikální redukce skutečnosti na jakési matematické vztahy vyjadřující pravdu skrytou za světem iluzí. Jeden z důvodů této cesty bylo rozbití obrazu. Opřen o Hegelovskou dialektiku, ze které vyplývá, že každý prvek je určen svým protikladem, se pokoušel o redukci přírody na ortogonální podobu kubistické mřížky. Tato prorocká urputnost mě vždy dráždila a působila mi úzkost v protikladu k lidem, kteří v kompozicích plasticismu vidí jakousi „univerzální harmonii“. Proto jsem se rozhodl demonstrovat svůj vztah k Mondrianovi tím, že udělám opak toho, oč usiloval on.

 

Ikonotřas, 2011, 550 × 700 cm, akryl na dřevoštěpce.

Materiál na „Ikonotřas“ jsem zakoupil v hobbymarketu Bauhaus a stylem DIY jsem jej vyrobil. Pravoúhlou konstrukci tvoří dřevěné hranoly a vnitřní pole dřevoštěpkové desky z lisovaného odpadního materiálu. Každá z nich má název „Obraz, který vypadá jako malba“. Všechny byly „omalovány“ tak, že na každou ze štěpek a třísek byla v co největším kontrastu a komplementaritě ke svému okolí nanesena příslušná barva. Zároveň jsou pole „Ikonotřasu“ laděna do barev typických pro neoplasticismus, čímž vzniká napětí mezi očekávanou monochromní čistotou a povrchem rozbitým do neuchopitelného množství faset. Tak došlo k iluzi rozbití minimalistického pole na tříšť střepů prolamujících se do iluze 3D prostoru.

 

Rovněž „bílá“ pole měla mít tyto parametry. Místo abych s nimi pracoval v ploše kompozice, odstranil jsem je, a tím prolomil v obraze výhled do prostoru skutečnosti. Dominance mřížky je tak sice opticky potlačena, ale zvýrazněna je její vymezující povaha tím, že je projektována na prostor za ní. Tam, kde se Mondrian usilovně snažil zbavit obraz optických iluzí, dochází nyní k jejich intenzivnímu vygradování a podle mého názoru k opravdovému rozbití obrazu.

Divák před „Ikonotřasem“ stojí před něčím, co není jen obrazem, ale může být i objektem či prostorem. Co může být vším dohromady a možná také ničím z toho.

 

Obraz který vypadá jako malba, Ikonotřas, velký červený, 2011–2013, 122 x 150 cm, akryl, dřevoštěpka.

1/ Ikonostas je dřevěná stěna s průchody, která v pravoslavných a řeckokatolických chrámech odděluje presbyterium od lodi (tedy nejsvatější, oltářní prostor chrámu od prostoru pro laiky) a na níž jsou podle závazného systému v několika řadách upevňovány ikony. Ikonostas symbolizuje místo přebývání Boha.

 

Obraz který vypadá jako malba, Ikonotřas 2011–2013, 123 x 100 cm, akryl, dřevoštěpka

2/ V neoplasticismu, šlo především o abstraktní čistotu, která podle představitelů tohoto směru odpovídala univerzálním, spirituálním a harmonickým pravdám o vesmíru a místě lidstva v něm (uvedeno Pietem Mondrianem v pamfletu „Neoplasticismus“ v letech 1917-1918.)

 

Jedním ze základů Mondrianova neoplasticismu bylo od samého počátku až do konce hledání destrukce obrazu, formy, destrukce konkrétního a individuality.