Letatin v kleci, 2002, dřevo, kov, kůže, 250 x 500 x 700 cm
Návrh na fúzi Letatlina a Tleskačova létajícího kola. Oba tyto projekty mají mnoho společného. Například důvodem jejich vzniku bylo uniknout z prostoru totalitní nesvobody, a to pouze pomocí vlastních sil. Propojením dokonalého inženýrského draku Letatlina s mechanikou létajícího kola dojde ke zvýšení efektivity letu. Autor Letatlina Vladimir Tatlin byl sovětsky malíř, sochař, architekt, scénograf a průmyslový výtvarník, jeden ze zakladatelů konstruktivismu. Letatlin je kluzák, na kterém autor pracoval v letech 1929 až 1932. Jeho inspirací byly pravděpodobně létající stroje Leonarda da Vinci. Měl ambici vytvořit zařízení, na kterém by mohl člověk vzlétnout pomocí vlastních sil, tedy bez pomoci motoru.
Usiloval o osvobození člověka v souladu s přírodou. Jeho počin byl později vnímán jako snaha o osvobození ruského člověka ze stalinistického sevření. S ideou létajícího kola Jana Tleskače přišel pravděpodobně spisovatel literatury pro mládež Jaroslav Foglar. Jan Tleskač je fiktivní postava z jeho knihy „Záhada hlavolamu“. Tleskače nalezli jako sirotka sedět na ulici. V ruce držel hlavolam „ježek v kleci“. Uvnitř ježka byl ukryt plánek na létající kolo. Tleskač zemřel v sobotu října 1913 pádem ze zvonice sv. Jakuba ve Stínadlech. Foglar vydal knihu „Záhada hlavolamu“ v roce 1940. Létající kolo bylo pro Tleskače prostředkem, jak se osvobodit z úzkostného sevření Stínadel, a pro Foglara nadějí, jak uniknout fašistické hrozbě.
Předkládám teorii, že původním autorem kola byl Leonardo da Vinci, a stejně tak jakože ježek v kleci byl inspirován jeho hlavolamem. Tento archaický hlavolam se původně skládal z rozkládacího kříže, vsunutého do malého rámečku připomínajícího čtverhranný prstenec. Tímto nápadem se inspiroval Američan C. A. Worrall a svůj vlastní vynález — „ježka v kleci“ — si nechal patentovat v roce 1896.
