Svatý kopeček, 2015, kombinovaná technika, 220 × 220 × 70 cm
Záměrem projektu je vytvořit monumentální stavbu na pomezí architektury a land artu, sloužící k prohloubení duchovních zážitků věřících. Financování projektu by nemělo byt náročnější než stavba většího kostela. Lokalita — rovinatá krajina např. na Roudnicku. Navrhuji sestrojit kouli o průměru 50 až 100 m a tento monument vsadit do adekvátně velké, k účelu projektu vyhloubené polokulovité jámy tak, aby byl objekt ponořen pod polovinu svého objemu. Koulí by pod úrovní povrchu země měla procházet hřídel, na níž by se měl objekt točit. Hřídel by měl pohánět výkonný motor. Na kouli by měla být pevně ukotvena dřevěná kaplička, speciálně k tomuto účelu postavená, a to proto, aby snesla extrémní zátěž vycházející z rotace koule. Měla by být skutečnou ochranou věřících. Konstrukce, materiál koule a další technické specifikace realizace budou záviset na požadavcích vyplývajících z projektu dopracovaného architektem a projektovým inženýrem. Povrch koule by měl být příbuzný povrchu fotbalových hřišť. Jde o travnatý, samozavlažovací koberec, vrostly do několikavrstevnatého pletiva nasyceného zeminou a hnojivem.
Bohoslužba — Povinností kněze sloužícího takovouto radikální bohoslužbu je dbát bezpečnosti věřících. K tomuto účelu provede instruktáž podobně jako v letadle. Zkontroluje všechny bezpečnostní systémy, včetně vzpěr speciálních oděvů, pásů a přileb, a seznámí soukmenovce s možnými riziky. Poté může bohoslužba začít. Kněz určí délku bohoslužby a nastaví ji na časovém zařízení dálkového ovladače spouštějícího chod motoru. Délka bohoslužby musí odpovídat jednomu otočení koule kolem své osy.
Po zahájení pohybu i kázání se kaplička zvolna začne naklánět na stranu. Nepohodlí a drama se zvyšuje. Věřící posléze zjišťují, že se propadají do propasti vyfrézované k tomuto účelu podél pomyslného rovníku koule. Tato propast kopíruje podélný tvar lodi kostela.
Kostel se zdánlivě do nekonečna propadá. Nesnesitelný pocit se zvyšuje. Vše podbarvuje zvuk skřípění dřeva a osudové tóny varhan, doplněné o divoký cinkot zvonečku na zvoničce, reagujícího na občasné vibrace celého zařízení. Do toho všeho neustále probíhá naléhavá řeč duchovního.
Po určité době věřící pochopí, že se nacházejí vzhůru nohama, tedy v mezní situaci. Trauma vrcholí. V této náročné poloze, doprovázené pomalým pohybem objektu tmou a slabě se rýsujícími skalami v oknech, dochází k pociťování stavu bezvýchodnosti. Po průchodu pomyslným peklem následuje stoupání.
Věřící se postupně dostávají do přirozenější polohy. V dálce už vidí slabé světlo jakoby na konci tunelu. Intenzita paprsků postupně zesiluje. Kněz přirozeně využívá optimismu k verbálnímu zprostředkování pocitů naděje. Poloha posluchačů je stále pohodlnější. Napětí se uvolňuje a ve chvíli, kdy kaplička doputuje na povrch, vtrhne do objektu světlo a na chvilku oslní znavené oči věřících. Dochází k prožívání pocitů naděje, katarze, radosti z překonání stavu utrpení. Zbytek putování je oslavou vítězství života nad smrtí. Věřící mohou pocítit i hluboké stavy znovuzrození. Z kapličky odcházejí duchovně očištěni.
