Meteo body painting

Meteo body painting, performance, 1991, hnědouhelný důl v Předlicích

Na své tělo jsem nanesl vrstvu speciální emulze, která měla tu vlastnost, že reagovala změnou barvy a konzistence na vlhkost. Poté jsem sestoupil do hluboké jámy a sedl si do dřepu. Do konečníku jsem si zastrčil kolík, sloužící jako držadlo pro ovládání papírového draka, který se vznášel vysoko nad zemí, kde foukal silný vítr. V jámě jsem sice poryvy větru na vlastním těle nepociťoval, jeho přítomnost jsem zato vnímal velmi intenzivně prostřednictvím tahu draka. Dalo mi velkou práci udržet kolík v těle, což způsobilo, že jsem se po chvíli začal potit. Mé tělo se postupně začalo probarvovat rudou pěnou, vzniklou reakcí potu s emulzí. V té době jsem se hodně zabýval jazykem vizuální proměny souvisejícím s emocionalitou. Zkoumal jsem například vlivy stresu, euforie, radosti, atd…, na proměnu těla ve vztahu k tomu, co jej obklopuje. Nejvíce mě fascinoval svět korálových ryb, sépií a chobotnic.

1. Připravil jsem speciální směs, která měla tu vlastnost, že barevně reagovala na vlhkost. Konkrétně – byla schopná změnit barevnost po kontaktu s vodou, a to z pleťové barvy do červené. K získání takovéto směsi jsem použil „Šumák“ (prášek, který po smíchání s vodou začne intenzívně pěnit. Před r.1989 oblíbený nealkoholický nápoj). Druhou složkou této směsi byla „Duha“ ( práškové barvivo na textil).Obě složky jsem utřel v třecí misce a tím, po jejich smísení, jsem získal prášek v přibližné barvě lidského těla.
2. Své tělo jsem poté pečlivě natřel „Niveou“ a na ni nanesl zmíněnou směs.
3. S pomocí asistenta jsme dostali připraveného papírového draka do vzduchu.
4. Akci jsem dělal na šachtě, vzhledem ke zdejším častým povětrnostním podmínkám – větru, který je potřebný k pouštění draka. Abych necítil vítr na svém těle, vlezl jsem do předem připravené jámy pod zemí. Kolík, na němž byl namotán provaz s drakem, jsem si vsunul do konečníku.
5. Abych v těle udržel tah provazu, na jehož konci se ve větru vznášel drak, musel jsem vší silou stahovat své svaly v těle. Díky této námaze jsem se začal potit a pot tak způsobil reakci směsi na mém těle. Takto vzniklou reakcí se probarvilo mé tělo do ruda.
6. Povrch mého těla se tak proměnil díky jevům, které se odehrávaly mimo mé tělo a které jsem přímo na svém těle nepociťoval. Tyto děje byly však jinou formou transformovány dovnitř těla a projevily se na jeho povrchu skrze jeho vnitřní procesy. Dalo by se zjednodušeně říci, že vnější atmosférické jevy se projevily skrze mojí tělesnou reakci na povrchu mého těla.

Severočeský hnědouhelný revír, povrchový důl Předlice 1991.

video dokumentace Meteo body painting (1991, 10 min). Tato akce se odehrávala v severočeském hnědouhelném revíru Předlice. Dosud jsme ještě nezmínili křesťanskou tradici, která se Černickému plete do konceptuálních a encyklopedických postupů. Možná to souvisí s jeho představou o tom, že postmoderní doba potřebuje hrdiny tak jako doba moderní a předmoderní. Ti sice mohou na rozdíl od těch předešlých trochu selhávat a být méně dokonalí, ale stále si musí stavět, byť i utopické cíle. V tomto případě nelze nemyslet na ikonografickou předlohu Sv. Jiřího s drakem, kde Jiří je Jiří, ale drak je tady jeho pomocník, který je více živočich, a tedy více spjatý s přírodními živly. Tento červený drak je jakousi membránou, čidlem, které přenáší působení větru do těla Jiřího, prostřednictvím šňůry a kolíku, který má umělec zavedený do řitního otvoru. Jeho tělo je skryté před vlivy počasí v jámě a transformace živlů do těla umělce je pak vizuálně zdůrazněná červenou barvou jeho zad. Hmota nanesená na záda se postupně probarvila díky reakci těla (které se potilo ve snaze udržet kolík v zadku) se směsí nealkoholického nápoje v prášku značky Šumák a barvy na textil značky Duha, obé velmi známé produkty socialistické éry. Skutečným drakem pak může být opodál stojící obří rypadlo. Červený dráček jako chápavé chapadlo osahává tělo chladného stroje a celá situace zachycuje zvláštní vztah nahého člověka, nejistého hrdiny v devastované průmyslové krajině a dinosauří technologie. Tento napjatý vztah skončí vystřelením petardy, která dráčka zapálí a tím se přeruší fyzické pouto. Zajímavý v rámci těchto všech metamorfóz je i sexuální podtext nejen této práce, který by se dal vztáhnout i k transgenderové otevřenosti, přestože Černickému zřejmě o gender nešlo. Jiní zase mohou v díle vidět komentář porevolučního zápasu ekologů o zastavení těžby v této oblasti. Tento komentář však není možné číst jednoznačně a kriticky jako vztah člověk versus technologie, neboť vztah performera k rypadlu je naplněn spíše zvědavostí, opatrností a výzvou ke komunikaci.