Rusko

V roce 1999 jsem byl pozván do USA na několikaměsíční tvůrčí pobyt v San Francisku. Po jedné z prezentačních přednášek jsem byl seznámen s Johnem Colem. Zajímal se o mou práci související s konceptem sociálního designu a mou spolupráci s institucemi a velkými výrobními společnostmi. Nabídl mi účast na projektu v NASA. Dal mi pár dní na rozmyšlenou a navrhl mi schůzku s tím, že budu-li mít zájem, dostanu k danému projektu více informací.Touto nabídkou jsem byl velice překvapen, a zároveň mě její neobvyklost natolik zaujala a nadchla, že jsem nabídku k setkání přijal.

Za pár dní jsem obdržel desky s nadpisem „Gagarinova věc“ a také nabídku ke spolupráci na restauraci a následné umělecké rekonstrukci objektu. Byl mi objasněn původ „Gagarinovy věci“ a důvod jejího momentálního žalostného stavu. John mi vysvětlil, k jakým událostem došlo v Praze roku 1968 a tedy i mé možné zaujetí celou problematikou.

V následujících letech jsem měl tedy možnost účastnit se restaurace zničeného objektu ve vývojových laboratořích NASA a Gettyho institutu. Moje participace v tomto ohledu byla však spíše konzultačního rázu. I když mi nebylo umožněno pracovat fyzicky s originálním předmětem, měl jsem šanci vidět jej mnohokrát z bezprostřední blízkosti. Práce samotná byla fascinující a to především ta část, která souvisela s materiálovou expertízou a následnou aplikací fixážních materiálů (podrobnosti uvádím v restaurátorské zprávě).

Můj hlavní úkol však spočíval v provedení rekonstrukce „Gagarinovy věci“. Měl jsem vyrobit speciální model v životní velikosti, který by, a to bylo zvláště zajímavé, odrážel podobu „Gagarinovy věci z roku 1962. Rekonstrukce měla co nejvěrohodnějším způsobem napodobovat „Gagarinovu věc“ ve stavu, v jakém se dostala poprvé do „Bílého domu“, tedy před definitivním zničením.

Oficialni Gagarinova fotografie z roku 1961 (cely format bez orezu). Jediny ze dvou dostupnych snimku, na kterem je videt J.A.Gagarin s “Gagarinovou veci”.

 

Gagarinova zpráva, napsaná samotným kosmonautem po problematickém přistání.

Ozvala se silná rána. Vnitřek kabiny najednou zaplnilo oslňující světlo. Musel jsem snášet nepopsatelně agresivní zvuk. Bylo jasné, že TDU (brzdný systém) je vyřazen z provozu. Kabinou cloumaly prudké rázové otřesy. Kosmická loď začala obrovskou rychlostí rotovat kolem své osy. Viděl jsem zemský povrch celým hledím přílby, shora dolů a zleva doprava. Rychlost otáčení byla 30 otáček za sekundu, ne méně. Všechno šlo strašně rychle. Jednu chvíli jsem viděl Afriku, hned zas horizont a nebe. Všude oslnivé světlo, bez šance se ho zbavit. A do toho mi oslepilo oči i slunce. Nepodařilo se mi zavřít žaluzie na hlavním průzoru… Stále ten hrozný hluk. Chtěl jsem zjistit, co se stalo. Pokusil jsem se o tom podat zprávu na Zem. Vysílačkou jsem sice oznámil, že se nepodařilo odhodit přístrojovou sekci s brzdicím motorem, která zůstala spojena s návratovou kabinou kabelem, který se neoddělil, ale nakonec jsem se sám rozhodl, že situaci nebudu považovat za nouzovou. Předal jsem kód VN4, což znamenalo, že všechno je v pořádku. Následoval dvou- až třísekundový okamžik, kdy jsem data na palubní desce viděl naprosto rozmazaně. V mých očích začala šednout. Přetížení dosáhlo deseti „gé“. Nakonec se kabel spojující kabinu s přístrojovou sekcí přece jen odtrhl a kabina začala prudce klesat do atmosféry. Přestala rotovat a padala dolů. Nastal okamžik kabinu opustit. Ve výšce sedmi kilometrů odskočil hlavní poklop kosmické lodi a pár vteřin na to jsem byl s křeslem a padáky katapultován ven.

 

Památník GV

Tento unikátní snímek zachycuje jeden ze dvou „památníků GV“, který stával v Bajkonuru. Tento se nacházelu v areálu kosmodromu před montážní halou roce 1964. Nechali jej zbudovat v souvislosti se sesazením Chruščeva pracovníci výzkumných laboratoří. Po půl roce byl však na příkaz vlády přestavěn na „památník dobyvatelům kosmu“. Po roce 2000 byl upraven na pomník „Rusko Kazašského přátelství“.

Na snímku je vidět očistný rituál prováděný pravoslavným mnichem. GV byla za odříkávání modliteb a zpěvu liturgických písní pokropena svěcenou vodou.

Kresby

Fotografie originálních esoterických kreseb Nikolaje Suchoručenka. Je na nich vidět snaha o pochopení existence GV v souvislosti s křesťansko-pravoslavnou kosmologií a spiritualismem. Pozoruhodná je pak tendence o propojení těchto transcendentních fenoménů s technologickým tvaroslovím kosmických přístrojů.

Vzácný snímek pracovnice kremelského technického personálu Nataši Stěpanovičové v Kanceláři N. Chruščova. V pozadí – „Gagarinova věc“. Archiv UV KSSS

Knoflík

Tento knoflík ze zimního pláště byl také nalezen v pozůstalost N. Chruščeva. Jak je vidět gen. tajemník se rád obklopoval různými prostými kuriozitami a jeho blízcí mu je rádi dopřávali. Není však jasné díky značné opotřebovanosti exempláře, jaký výjev je na miniatuře zachycen ani kdo onou osobou může být. Podle pozdravného gesta by mohlo snad jít o předání GV představitelem dělnické třídy (vis prostý oděv).

Krabička

Tato krabička s motivem GV, byla součástí pozůstalosti N.Chruščova. Co obsahovala není bohužel známo.

Pouzdro na cigarety.

Pouzdro na cigarety, které údajně nechal N. Chruščovovi vyrobit k jeho šedesátým osmým narozeninám samotný Sergej Koroljov.

Lakovaná krabička

Tuto nádhernou lakovanou krabičku z papier maché, z dílny lidových řemesel Fedoskino, nechal pro N. Chruščeva vyrobit přímo J.A. Gagarin. Na této jemné drobnomalebné scéně se nechal spodobnit s GV, jako vítěz v dobývání kosmu.

„Gagarinova věc, zbraň dělnické třídy“. Návrh na plakát, který byl z přímého podnětu Nikity Chruščova vyhotven Stakilevičem Orlovem pro propagandistické účely. Archiv svazu sovětských výtvarných umělců.

Postupně zpřístupňované archivy KGB, umožňují badatelů se zvláštním pověřením, získat informace o GV. Některé z těchto dokumentů jsou opravdu překvapivé a vrhají nové světlo na dosud málo známé nebo záměrně zastírané události dějin železné opony. Je jasné, že s pozvolným zveřejňováním těchto informací souvisí i zvýšený zájem o ně u vnímavější části veřejnosti a to ne jen o Gagarina, ale i o fenomén „Gagarinova věc“. Platí to zejména u ruské nové mládeže, podporované státní mocí, která hledá ztracený patriotismus. U reflexe této skupiny dochází ke specifickému druhu popularizace, hraničící často až s novou mýtizací, exkluzivitou a módou, ta má však k historické realitě daleko.

Na snímku je nová ruská mládež na párty v jednom z Moskevských klubů.