Zatím posledním a doufám, že i nejpregnantnějším filmem, ve kterém bylo použito mnohaúrovňové posloupnosti textů, je snímek „Panelák“. Je to rovněž typické ABS video, od předchozích se však podstatně liší způsobem, jakým byly získány texty. Při jejich nahrávání bylo totiž použito odposlechu. Důvodem byla snaha získat autentické výpovědi, nezastřené rozmyslem ani spekulací. K tomuto účelu jsem si nechal vyrobit speciální odposlechové zařízení, které se skládá z diktafonu, sluchátek, akustického kabelu, sady směrových mikrofonů a trychtýřů. Tyto nástroje mi umožnily snímat zvuk z jednotlivých bytů přes vstupní dveře. Vybaven tímto přístrojem jsem pak asi měsíc prováděl riskantní, dobrodružné výpravy do vybraného paneláku za získáním požadovaných nahrávek. Záznamy měly většinou formu vědomých dialogů, nikoli tedy individuálních výpovědí o podvědomých myšlenkách, jak tomu bylo u předchozích snímků. Mimo jiné se ve foneticky přepsaných titulcích objevují i přepisy televizních a rozhlasových programů, tikotu hodin, štěkání psa atd… Při animaci jsem nechal titulky volně proudit ven z formátu, čímž obraz získal specifickou dynamiku v podobě jakéhosi sílícího „mentálního větru“, který tak rozbaluje anonymní krabici paneláku do jiné „mentální dimenze“.
